Jak dosáhnout filmovějšího vzhledu u amatérského filmu - DOF - hloubka ostrosti

Tento článek je určen začínajícím amatérským filmařům, konkrétně těm, kterým nejde jenom o zachycení reality, ale chtěli by, aby jejich videa taky trochu vypadala. Dál bych chtěl upozornit, že nejsem profesionál a celý článek píšu jenom na základě mých dvouletých zkušeností s amatérským filmem.

Hloubka ostrosti

Začneme od začátku, aby se do problematiky dostali i ti lidé, kteří nemají vůbec představu, co znamená hloubka ostrosti a u filmu si toho nikdy ani moc nevšimli. Všechno vysvětlí dva obrázky.

Na prvním se nevyužívá hloubky ostrosti a na druhém ano (aby to někoho nezmátlo - druhý obrázek není celý rozmazaný, je zaostřeno na papír v dolní části). Výhoda hloubky ostrosti je v tom, že můžeme zaostřit na určité věci, zatímco jiné jsou rozmazané. Tím dosáhneme např. toho, že zaostřená postava v popředí nebude rušena rozmazaným pozadím, kde prochází další člověk, o kterého nám v záběru nešlo. Nehledě na to, že takovýto obraz je pro lidské oko mnohem více přirozenější a lépe vypadá. Samotné lidské oko hloubky ostrosti také využívá, i když si toho hodně lidí vůbec nevšimne. Vezměte si např. tužku, dejte jí kousek od očí, podívejte se na ni a soustřeďte na bod uprostřed ní tak, abyste začali vnímat periferním viděním prostředí okolo. Jestliže máte tužku dostatečně blízko a prostředí je dostatečně daleko, uvidíte prostředí jasně rozmazané, zatímco tužka je zaostřená. Pokud se pak soustředíte na bod na pozadí, který je přímo za tužkou, uvidíte i jasné přeostření, které normálně nevnímáte. S trochou tréninku se můžete naučit takto přeostřovat i bez pomoci tužky nebo jiného předmětu.

Mluvil jsem o tom, že na jednom obrázku se hloubky ostrosti nevyužívá, na druhém ano. To je trochu zavádějící. Hloubka ostrosti se prakticky využívá pořád. Záleží ale na několika faktorech, jak tato hloubka bude „hluboká“. Někdy muže být např. od 10 cm do nekonečna. V této oblasti se nám věci zdají zaostřené. Když máme hloubku ostrosti např. od 50cm do 2 m, tak za hranicí 2 m se nám věci zdají být už mírně rozostřené a čím dál jsou, tím jsou rozmazanější. Podobně i u věcí ve vzdálenosti 50cm a blíž. Jak ale tuto hloubku a míru rozostření regulovat.

Předně je třeba říct, že čím kvalitnější kameru máme, tím menší hloubky ostrosti lze dosáhnout. S kamerami do 10 000 Kč malé hloubky dosáhnout prakticky nejde. A s těmi ostatními, běžně dostupnými (a tím myslím i kamery za 100 000 Kč), se dá dosáhnout jen částečně. Co myslím slovem částečně a co si představuji pod úplným dosažením hloubky ostrosti? Jednoduše řečeno, podle mě má kamera dostatečnou hloubku ostrosti, pokud jí má srovnatelnou s filmovými kamerami (kamery co točí na film), takovými, se kterými se setkáváme v kvalitních profesionálních filmech. Amatérský filmař má 3 možnosti. Buď se může spokojit, jen s tou částečnou a snažit se jí využít co nejlépe. Nebo si může pořídit tzv. DOF adaptér. A nebo má ještě 3. možnost, ale tu si nechám až na konec článku.

Práce s hloubkou ostrosti u obyčejných kamer

Nejdříve tedy jak s obyčejnými kamerami dosáhnout alespoň částečné hloubky ostrosti. Těmito obyčejnými kamerami myslím ty v kategorii od 20 000 Kč nahoru. Předně je třeba pochopit, jak se s hloubkou ostrosti pracuje a co všechno ji ovlivňuje.

Vzdálenost zaostření

Jak už jsem řekl, záleží na kvalitě kamery. Hlavně ale potom záleží na tom, jak daleko máme zaostřeno. Pokud budeme zaostřovat na velmi blízké objekty, budeme točit velký detail, pak bude hloubka ostrosti velmi malá a dosáhneme jí i s nekvalitní kamerou.

Na obrázku vlevo vitíte příklad velmi malé hloubky ostrosti při točení detailu. Na obrázku vpravo si můžeme všimnout, že až na zábradlí v levém dolním rohu, které je kameře nejblíže, je vše zaostřeno.

Naopak můžeme zaostřit tzv. „do nekonečna“, kde máme zaostřeno od určité vzdálenosti až do nekonečna. Toto je prakticky velmi vhodné, protože když točíme detail člověka, tak nás v obraze zajímá jeho hlava a ne věci v pozadí. Pokud však chceme točit celou postavu spolu s dalšími lidmi a chceme zachytit celkovou scénu, pak je lepší mít větší hloubku ostrosti, aby se nám to tam všechno vlezlo. Takže čím dál zaostříme, tím větší hloubky dosáhneme.

Problém obyčejných digitálních kamer je ale v tom, že běžně, i při zaostření na detail lidské hlavy, máme většinou pořád zaostřeno až do nekonečna a nebo hodně daleko. Takže efekt hloubky ostrosti není patrný. Musíme tomu tedy nějak pomoct.

Ohnisková vzdálenost - zoom

Další vliv na hloubku ostrosti má i zoom. Pokud si s kamerou stoupneme dál od osoby a přiblížíme záběr tak, abychom měli v obraze detail hlavy, začne být malá hloubka ostrosti patrnější. Tedy, čím větší ohnisková vzdálenost neboli přiblížení zoomu, tím menší hloubka ostrosti.

Vlevo příklad malé ohniskové vzdálenosti a velké hloubky ostrosti. Vpravo příklad velké ohniskové vzdálenosti a malé hloubky ostrosti.

Clona a rychlost závěrky

Dá se tomu ale pomoct ještě víc. A to nastavením clony. Clona ovlivňuje, kolik světla projde ke snímači. Toto ale ovlivňuje i rychlost závěrky neboli expoziční čas. Ten to ale dělá jinak. Pokud snímáme rychlostí 50 snímku za sekundu a nastavíme čas na 1/50, znamená to, že pro jeden snímek bude závěrka otevřená 1/50 sekundy, tedy celou dobu trvání snímku. Pokud čas nastavíme na 1/100, závěrka se otevře jenom na polovinu trvání jednoho snímku a na snímač tak přijde méně světla. Snímač je světlu vystaven poloviční dobu. Pokud tedy otevřeme clonu příliš a ke snímači přichází hodně světla, můžeme to kompenzovat zrychlením času a snímač tomuto množství světla nebude vystaven moc dlouho. A protože clona také ovlivňuje hloubku ostrosti, můžeme jejím nastavením hloubku regulovat. Čím víc clonu otevřeme, tím menší je hloubka ostrosti.

Video ukazuje zavírání clony, kterou doprovází zvětšování hloubky ostrosti. Zároveň je světlost kompenzována změnou rychlosti závěrky. Bohužel k tomu nedochází úplně synchronně, takže je vidět mírné vychylování světlosti.

Rychlost závěrky a filmový vzhled

Má to výhody, ale i nevýhody. Nevýhoda je právě v nutnosti kompenzace změnou času. Pro filmový vzhled není totiž dobré mít čas příliš krátký. Představme si situaci, kdy na obraze letí např. kámen zleva doprava. Pokud nastavíme čas krátký a podíváme se na snímky zpomaleně, uvidíme, že kámen je na každém z nich relativně ostrý (toto teď s hloubkou ostrosti nemá nic společného, předpokládejme zaostření na kámen) a na každém snímku je posunutý o kousek doprava. Pokud ale nastavíme čas delší, kámen bude rozmazaný ve směru letu. Pokud k tomuto rozmazání nedochází, nevypadá obraz tak „pěkně“. Vypadá příliš „plynule“. I když to může znít divně, není tato plynulost pro lidské oko nejpříjemnější. Výhodné to je, pokud se snažíme zachytit realitu, např. nějaký sport. V tomto článku se ale zabýváme filmovým vzhledem.

Video simuluje nejdříve pohyb bodu s krátkým časem závěrky a potom s delším. Rozdíl je hlavně poznat při pozastavení videa - viz. obrázek.

Clona a šedý filtr

Vraťme se teda ke cloně a hloubce ostrosti. Pokud tedy natáčíme v příliš světlém prostředí (letní slunečný den), musí se při maximálně otevřené cloně nastavovat krátký čas. Někdy ale tak krátký už ani nastavit nejde a scéna je přesvětlená. Pomoct nám tady může šedý filtr, který hloubku ostrosti nemění.

Nedostatek světla

Mluvil jsem ale i o výhodách a ty u nás myslím převažují, protože se zabýváme hlavně amatérským filmem. Používají se ne příliš kvalitní kamery, které nejsou zrovna nejcitlivější, takže se tento problém s přesvětlením nenastává tak často. Hlavně v interiérech, kde není tolik světla, se točí s maximálně otevřenou clonou a časem na 1/50 (delší čas by při 50fps způsoboval rozmazané trhání). Někdy se i elektronicky musí obraz zesvětlovat, což způsobuje šum. Proto je vhodné točit v takovém osvětlení, abychom mohli mít clonu co nejvíce otevřenou, čas co nejdelší, ale aby nedocházelo k elektronickému zesílení. Světlejší scény potom kompenzovat šedým filtrem, případně mírným zkrácením času.

Ale i při kameře za 100 000 Kč, otevřené cloně a velkému zoomu nemusíme dosahovat požadované hloubky ostrosti. Navíc velký zoom nelze použít vždycky (hlavně v malých místnostech).

Tento obrázek byl pořízen kamerou Canon HV30 s maximálním optickým zoomem (10x). Nemusí to tak vypadat, ale auta jsou od postavy vzdálená přibližně 70 metrů. Stejně tak kamera je od člověka relativně daleko. Je vidět celkem výrazná hloubka ostrosti. Bohužel už nevím, jakou měla kamera nastavenou clonu a jestli by na úkor času nešla hloubka ostrosti ještě zmenšit.

DOF adaptér

Další možnost je tzv. DOF adaptér (DOF - depth of field - hloubka ostrosti). Tento adaptér zmenšuje hloubku ostrosti tak, že je obraz promítán přes objektiv na matnici (ta zajišťuje zmenšení hloubky) a z matnice je obraz snímán kamerou. Tato varianta má ale značnou nevýhodu. Profesionální řešení stojí třeba i 100 000 Kč a více. Což je stejná cena jako za kameru. Ne třeba říkat, že někteří lidé se potřebují dostat řekněme do 35 000 Kč.

Amatérský (DIY) DOF adaptér

Nabízí se možnost využití amatérsky vyrobeného DOF adaptéru. Dají se koupit přibližně od 3 500 Kč. Není to ale tak jednoduché, jak se může zdát. Sám mám zkušenost s adaptérem TwoneilHD Static ($200 + poštovné z USA $50), který je dělán na kameru Canon HV20/30/40 (přibližně za 23 000 Kč), což je HD kamera, která má poměr cena/výkon velmi dobrý. Nesmíme ale zapomenout na to, že musíme použít i objektiv, kterým budeme ostřit. Celý DOF adaptér je v podstatě jenom matnice zasazená v tubě v optimální vzdálenosti mezi kamerou, která se dá přidělat na jednu stranu, a objektivem, který přijde na druhou stranu. Adaptér je dělán na objektiv Nikon 50mm f1.8 nebo s menším „f“. Tady je cena kolem 4 500 Kč. Celkově jsme na ceně asi 32 000 Kč (mimochodem, článek byl psán v roce 2009, pokud ho čtete o hodně později, asi to už bude trochu jinak).

Twoneil DOF adaptér + kamera Canon HV20 + objektiv Nikon.

Pokud se podíváte na obrázky z této kamery a tohoto adaptéru, jsou velmi pěkné. Výhoda je, že adaptér Twoneil využívá relativně kvalitní matnici, narozdíl od některých jiných amatérských DOF adaptérů.

Obrázky pořízené pomocí DOF adaptéru Twoneil.

Nevýhoda #1 - zoom

Má to ale celou řadu dalších nevýhod. Jakmile nasadíme adaptér na kameru a kameru zaostříme na matnici, zjistíme, že nemůžeme (samozřejmě) používat ostření u kamery, ale hlavně, nemůžeme používat ani zoom. Matnice je totiž příliš blízko a při použití zoomu by kamera na matnici nedokázala zaostřit. Částečně ale zoom použít jde. S tím ale souvisí další problém.

Nevýhoda #2 - vinětace - tmavé rohy obrazu

Rohy obrazu jsou totiž mírně tmavé. Pokud se tohoto chceme zbavit, musíme zazoomovat na matnici co to jen jde, abychom zabírali její menší výřez. I tak tam ale částečně jsou a tak se potom nevyhneme ještě nějakému tomu softwarovému ořezání. Je to ale v mezích únosnosti (ale tak tak).

Nevýhoda #3 - rozmazané okraje

Navíc je ještě problém v tom, že okraje jsou nejenom tmavší, ale také trochu rozmazané. Hlavně pokud zaostříme do nekonečna, tak je to patrnější. Také je to ale v mezích únosnosti, i když při tom zaostření do nekonečna a točení celku to tu mez možná překročí. Dá se to ale řešit tak, že si zakoupíte za $70 speciální adaptér (nebo čočku nebo jak to nazvat), která se jmenuje TwoneilPlus a která podle výrobce toto ztmavení a rozmazání okrajů zmenší (osobně jsem nezkoušel).

Nevýhoda #1 podruhé - zoom

Co se toho zoomování týče, tak je tu další problém. Člověk by si myslel, že si místo objektivu Nikon 50mm s pevným ohniskem koupí nějaký se zoomem. Jenomže tyto objektivy mají světelnost o dost nižší - propouštějí méně světla. A tady je maximum asi těch f1.8 (čím větší číslo, tím menší světelnost), kterých se zoomem dosáhnout nelze.

Několik objektivů

Pokud chceme tedy měnit ohniskovou vzdálenost, můžeme to udělat jedině výměnou objektivu. Např. za Nikon 35mm f1.8 (s tímto objektivem zabereme širší záběr, stojí asi 5 500 Kč) nebo za Nikon 85mm f1.8 (za cca 11 000 Kč). Proč to dělat? Člověk si řekne, že nemusím měnit objektiv - můžu přijít blíž. Jenomže změna ohniskové vzdálenosti (zoomu) mění i perspektivu, což muže být velmi vhodné. Např. potřebujeme nějak zdůraznit že točíme z velké dálky a tedy že objekt který točíme stojí od kamery daleko, ale potřebujeme ho zabrat v detailu. Tato změna perspektivy tomu může napomoct. Nebo na opačnou stranu potřebujeme do záběru dostat co nejvíc. To je mnohem větší problém. Protože hlavně v místnostech si už prostě dál stoupnout nelze. Navíc si musíme uvědomit, že na kameře u tohoto adaptéru používáme navíc trochu zoom. Ve výsledku s objektivem 50mm budeme mít celkem velký zoom, který při natáčení dost mate herce, protože oni předpokládají zoom asi velikosti nejširšího záběru běžných digitálních foťáků. Takže když vědí, že budou točení na detail, tak si stoupnou před kameru moc blízko a když chcete točit celek, tak nechápou, proč je posíláte od kamery tak daleko. Přesto ale objektiv 50mm používám. Mám totiž raději detail než celý film točený na celky a polocelky. A navíc výrobce 35mm objektiv neuvádí, takže kdo ví, jestli by v něčem nemohl být problém. Muselo by se to vyzkoušet. Každopádně v obyčejné místnosti s 50mm celek nenatočíte.

Na jednu stranu se teda používání několika objektivů může jevit vhodné. Na druhou to má ale více nevýhod. Hlavně je to cena. Důležitější nevýhoda ale spočívá v něčem jiném. K tomu se ale dostanu za chvíli.

Nevýhoda #4 - otočený obraz

Celkovou další nevýhodou DOF adaptérů je to, že převrací obraz o 180°. Při zpracování na PC to lez jednoduše napravit. Problém je ale při samotném točení. Obraz máte o 180° naopak. Když vidíte herce odcházet vlevo, tak taky otočíte kamerou doleva a najednou se vám ztratí, protože ve skutečnosti odcházel doprava. A zvyknout si na to lze asi jen těžko.

Nabízí se 2 možnosti jak to řešit. Externí LCD, které si nějak připevníte ke kameře a otočíte ho o 180°. Nebo upravit kameru. Druhá zmiňovaná možnost je na můj vkus docela extrémní. I když na internetu se dají najít návody, jak upravit LCD u kamery Canon HV20/30/40 aby byl obraz otočený o 180°. Jeden člověk si dokonce do kamery zabudoval přídavné tlačítko, kterým obraz otáčí. Osobně používám externí LCD Sencor s úhlopříčkou 18cm se zabudovanou dobíjecí baterií (cena kolem 4500 Kč). Bohužel to je ale celkem těžké. Asi by se dali najít i lepší alternativy. Moje LCD umí přijímat i analogové a digitální vysílání a pokud by se použilo vyloženě jenom LCD, mohlo by být i levnější a lehčí. Nějak se mi ale něco takového nepodařilo najít. Výhoda většího LCD je při ostření, protože na to lépe uvidíte. Ne že by mělo větší rozlišení než LCD u kamery, ale větší je přece jenom lepší. Celkově se nám ale cena vyšplhala na nějakých 36 500 Kč (kamera, objektiv, LCD, DOF a poštovné z USA).

Nevýhoda #5A - prach

Nevýhody pořád ale nekončí. Jedna z největších nevýhod je prach. Je třeba si uvědomit, že matnice je na ploše asi 2 x 1,5 cm snímaná ve FullHD rozlišení. Při obyčejném točení prach na objektivu nevadí, protože je zaostřeno mnohem dál, než je ten prach. Takže je rozmazaný a není vidět. Tady se musí ale zaostřit přímo na matnici, na které prach muže ležet. A při takto velkém rozlišení je zachycen i velmi malý prach, který není pouhým okem vidět.

Čištění matnice

Při zanesení je vyčištění docela problém. K adaptéru sice dostanete ofukovací balónek, jenomže i s ním není jen tak lehké prach odstranit. Většinou se stane, že je prach nalepený na matnici. Tady je třeba dávat dobrý pozor, abyste se nedotkli matnice prstem, protože mastnota z prstu z matnice odstranit nejde. Pokud se dokonce dotknete kapesníku prstem a v tom místě potom kapesník o matnici otřete, mastnota se na ni dostane. To se mi stalo. Naštěstí v místech které pak softwarově ořezávám. Dále je třeba si dávat pozor na prskání (nefoukat na matnici pusou) a škrábance (např. když by na kapesníku, kterým jí utíráte, byla nějaká tvrdá částice).

Osobně čištění dělám takovou metodou, že mám ubrousek na utírání brýlí (který mám v obale, aby zůstal co možná nejčistější). Tím nejdřív matnici otřu. Z kapesníku se na matnici (i když je sebevíc čistý) dostane sice ještě víc prachu, ale ten přilepený co tam byl se většinou odlepí. Potom ho můžu odfouknout ofukovacím balónkem. Často se to ale hned nepovede a musím nad tím sedět třeba i hodinu. Navíc se prach muže při ofukování v adaptéru zvířit.

Další nevýhoda je ta, že čištění musím provádět s pomocí velké HD LCD televize, ke které kameru připojím přes HDMI. Jinak by se mohlo stát, že něco přehlédnu. Kontrolu provádím tak, že zaostřím na nejblíže co to jde a kameru namířím na bílí strop. Pak tam poznám černé tečky prachu.

Pokud se čištění povede, pak je třeba adaptér našroubovat na kameru, z druhé strany na objektiv a už ho nikdy nesundávat. Občas ale člověk potřebuje točit bez DOF adaptéru. Navíc se může stát, že se i tak prach co je uvnitř adaptéru (ale není na matnici) nějak pohne a i když jste adaptér neodšroubovali, tak se na matnici dostane. Moje osobní praxe je taková, že se mi dostalo jedno smítko do 3 týdnu na matnici. Než jsem ale adaptér odšrouboval, tak zase odpadlo. A za další měsíc se mi tam dostalo další. Naštěstí na kraj obrazu, který stejně pak softwarově odstřihnu, takže jsem to neřešil. A zatím (další měsíc) je to v pohodě. Když si ale představíte, že jste na natáčení někde daleko od domova a toto se vám stane, tak to není zrovna příjemné. Natáčení končí a vy se musíte dostat k nějaké HD televizi, abyste to vyčistili. Tady se ještě vracím k problému, když bychom chtěli používat víc objektivů, tak jejich výměnou riskujeme, že se na matnici dostane nějaký ten prach. UPDATE: Po nějaké době používání jsem ale zjistil, že tento samovolný přesun prachu zevnitř DOFu na matnici je postupem času čím dál méně častý. Navíc, pokud jsem potřeboval DOF z kamery odstranit, rychle jsem ho zakryl nějakým víčkem, takže se při přesunu žádný prach na matnici nedostal a můžu říct, že jsem tak pracoval s DOFem asi rok, aniž bych ho musel čistit.

Řešení problému s prachem

Existuje ale jedno řešení. Mít vibrující DOF adaptér. Twoneil ho má za $350 (nevibrující stojí $200). Což jsou další peníze navíc. Princip spočívá v tom, že matnice vibruje a tím pádem je prach na ní rozmazaný a není vidět. Osobně jsem ho ale nezkoušel, takže nevím do jaké míry to funguje. Předpokládám, že vám na vyčištění bude stačit pár ofouknutí velkých částic prachu a vláken a zbytek nebude vidět. V terénu bych se ale stejně (bez kontroly na velkém LCD) adaptér odšroubovat neodvážil.

Nevýhoda #5B - hlučný vibrující adaptér

Další nevýhoda je hlučnost vibrujícího adaptéru. Nevím ale do jaké míry. Předpokládám však, že synchronní natáčení zvuku (např. rozhovoru) nebude jen tak, možná bude nemožné a bude vyžadovat postsynchronní namluvení. Osobně si raději budu hrát hodinu s čištěním adaptéru a risku, že někdy během natáčení nastane problém. Samozřejmě drobná další nevýhoda je používání baterií.

Nevýhoda #6 - struktura matnice

Matnice sama o sobě má určitou strukturu, která ovšem není normálně vidět. Pokud ovšem máme část obrazu, která není zaostřena, přeexponovanou, začíná být tato struktura při FullHD rozlišení viditelná. Viz. obrázek. Není to ale zase tak moc velký problém.

Po kliknutí na obrázek se otevře v původním FullHD rozlišení. Šipky naznačují, kde je struktura matnice viditelná.

Nevýhoda #7 - stabilizace

A konečně se dostáváme k poslednímu problému DOF adaptérů. To je problém se stabilizací. Kamera jako Canon HV30 má svůj optický stabilizátor. Při používání DOF adaptéru a dalšího objektivu ale tento stabilizátor ztrácí na účinnosti. Takže ho vypínám a přicházím tak o stabilizaci. Řešení je takové, že kameraman musí mít hodně pevnou ruku. Což hlavně v mém případě nefunguje. Další možnost je použít stativ. Tady je ale problém ten, že na obyčejné stativy (kolem 1 000 Kč) je kamera s adaptérem už příliš těžká. Pokud bychom totiž chtěli zároveň točit a přeostřit, stativ se bude při přeostřování třepat. Řešení by mohlo být použití lepšího stativu (několik tisíc) a vyrobení nějakého držáku, do kterého se kamera i s adaptérem upevní. Ten se potom připevní na stativ. To jsou ale další peníze a taky nějaká ta práce.

Steadicam

Já osobně jsem zvolil ještě jinou, celkem extrémní možnost. Použití steadicamu. To je ale kapitola sama o sobě. Jenom tak rychle pro přiblížení - steadicam je zařízení na stabilizace kamery. Profesionální řešení stojí desítky tisíc. Pokud ale máte možnost, dá se vyrobit. Tak jsem to udělal i já. Stálo to ale hodně času (několik měsíců) a práce několika lidí. Výsledek je uspokojivý, ale není to úplně tak pohodlné a asi ani účinné jako profesionální řešení.

Co se týče steadicamu, existuje několik verzí. Většinou ale máme zařízení, na které kameru upevníme, zařízení vyvážíme a potom za rukojeť nosíme. Speciální konstrukce a vyvážení zajistí stabilizaci kamery. Nevýhoda je ale v tom, že ke kameře nemohou být připojeny žádné kabely (např. od mikrofonu), protože ty by ji vychylovali. Pokud ale točíme na místě a nepohybujeme se, dá se to i s kabely. Stabilizátor pořád kompenzuje drobné třepání a větší výkyvy kompenzujeme rukou.

I bez kabelů však musíme kameru jednou rukou směrovat a druhou rukou držet. Určitě cítíte, že nám tady jedna ruka chybí. Nějak musíme přeostřovat. Je třeba tedy použít rozšířenou verze stabilizátoru. Kameraman si obleče speciální vestu, ze které vede odpružené rameno a na to je stabilizátor připevněn. Teď máme obě ruce volné - jednou kameru vedeme, druhou přeostřujeme. Ale i tak je to velmi obtížné, protože během přeostření kameru vychylujeme a to musíme druhou rukou kompenzovat. Takže je třeba trocha praxe. Hlavně je to obtížné, pokud se chceme zároveň s kamerou pohybovat (což většinou bývá hlavní důvod proč se steadicam používá). Nakonec tedy steadicam nepoužívám na točení plynulých záběrů v pohybu, ale pouze na eliminaci drobných otřesů. Což by bez DOF adaptéru dělal optický stabilizátor v kameře. To je poněkud extrémní řešení. Výhoda je ta, že otáčení kamery je natolik plynulé, jak jen to vaše ruka dokáže. Není tu tedy problém s cukáním (jako u nekvalitních stativů).

Profesionálové řeší problém ostření tak, že mají speciální funkci ostřiče, což je člověk, který dálkově ostří a kameraman se už o ostření samotné nemusí starat.

Amatérské DOF adaptéry - rekapitulace

Takže toto jsou tedy nevýhody amatérských DOF adaptérů. V základu se dají sehnat za 3 600 Kč, ale když připočtete poštovné, objektiv, LCD a pořádný stativ nebo stabilizátor, tak se dostaneme na 18 000 Kč. (Mimochodem ten stabilizátor v profi verzi stojí od $350/6 300 Kč (verze pro nejmenší kamery) až k nějakým 10 000 Kč i víc. A vesta s ramenem je asi za $2100/37 800Kč.) Pořád je ale 18 000 Kč méně než 100 000 Kč za profi DOF adaptér. Samozřejmě se ale nesmí zapomenout na spoustu nevýhod při údržbě, používání a také zpracování výsledného materiálu. Každopádně se občas najde nějaký blázen co do toho jde.

Fotka z natáčení. Na obrázku můžete vidět po domácku vyrobený steadicam včetně ramene uchyceného k tělu, kameru Canon HV30, DOF adaptér TwoneilHD Static, objektiv Nikon 50mm f1.8 a LCD Sencor spolu s krytem proti slunci.

Pár dalších postřehů

UPDATE (leden 2011): Po asi roce a půl používání DOF adaptéru bych chtěl přidat několik dalších postřehů. Vzhledem k tomu, že předcházející text většinou kritizuje DOF adaptér (což v podstatě původně nebyl záměr), rozhodl jsem se uvést také několik výhod adaptéru oproti jiným řešení dosažení filmové hloubky ostrosti.

Předně je to jeho cena. Hlavně v případě, kdy už nějakou kameru vlastníme, pak její rozšíření o DOF adaptér stojí několik tisíc (viz to co bylo zmiňováno v textu výš).

Další výhoda spočívá ve stálé hloubce ostrosti. U zařízení, která nevyužívají DOF adaptér je nutné při změně světelnosti scény buď změnit clonu nebo rychlost závěrky (alternativně je ještě možné změnit citlivost, což ale v případě přesvětlených prostorů nejde; a nebo použít šedý filtr). Clonu bychom rádi měli co nejvíce otevřenou (aby se neměnila hloubka ostrosti) a čas bychom rádi měli co nejdelší, protože jinak to vypadá „divně“. Co se DOF adaptéru týče, tak máme k dispozici změnu času a dvě clony. Jedna clona je totiž na objektivu před adaptérem a druhá na kameře za adaptérem. Clonu v objektivu míváme vždy otevřenou co nejvíce (zajistíme tak malou a stálou hloubku ostrosti a nejlepší možné světelné vlastnosti), čas v kameře také neupravujeme. Pouze upravujeme clonu v kameře. Což díky principu DOF adaptéru nemá na hloubku ostrosti vliv.

Dále bych chtěl rád říct, že ne všechny nevýhody uvedené v tomto článku jsou zas tak velký problém. Nevýhoda #1 – absence zoomu: Není to až zas tak velký problém. Kromě nemožnosti natočit celek v běžné místnosti jsem s tím nikdy neměl problém. Nevýhoda #2 + #3 – vinětace a rozmazané okraje: Lze řešit použitím správné čočky. Nevýhoda #5 – prach: Při správném zacházení s adaptérem pak problém prachu přestává být problémem (nebo jen minimálním a velmi zřídkavým). Nevýhoda #6 – struktura matnice: Opravdu bezvýznamný problém. Těžko si toho lze všimnout, uváděl jsem jen pro úplnost. Nevýhoda #7 – stabilizace: Toto je všeobecně problém snad každého záznamového zařízení videa. I když máte optickou stabilizaci, pak když natáčíte z ruky, tak to pořád nevypadá příliš dobře. Dobré řešení zmiňuji dále v textu.

Výš v textu jsem psal, že problémy se stabilizací jsem řešil vlastním steadicamem, což je poněkud extrémní řešení. Časem jsem si vyrobil jednoduchou konstrukci, na kterou připevním kameru a tuto konstrukci si můžu položit na rameno. Za ramenem mám potom protizávaží. Pokud je celá sestava dost těžká, zároveň ale pouze tak, aby se s ní dalo pohodlně pracovat, a pokud je před ramenem a za ramenem přibližně stejné váhá, pak se drobné otřesy, se kterými se setkáváme při natáčení z ruky i se sebelepším optickým stabilizátorem, zcela eliminují. Podobná řešení se dají koupit (celkem drahé), podle mě je mnohem lepší si něco podobného vyrobit. Zejména pokud vlastníte stavebnici Merkur, která najde uplatnění nejen jako hračka pro děti.

Doma vyrobený držák kamery na rameno spolu se sestavou (zleva doprava) LCD Sencor, objektiv Nikon 50mm f1.8, DOF adaptér TwoneilHD Static a kamera Canon HV30. Dále si můžete všimnout polstrování a záhybu pro umístění na rameno (stříbrný povrch), na konci potom protizávaží (černé).

Filmová hloubka ostrosti bez adaptérů

Na začátku jsem ale psal ještě o 3. možnosti. Totiž kvalitní digitální fotoaparáty mají dost kvalitní a velký snímač, se kterým se dají nafotit fotky s hloubkou ostrosti srovnatelnou s filmovou. Poslední dobou se začínají objevovat i fotoaparáty, které zvládají točit FullHD video. Např. Canon EOS 5D Mark II (i s kvalitním objektivem za 85 000 Kč) zvládá točit videa ve FullHD. Video může mít délku až 12 minut, formát H264, datový tok 38.6 Mbitps a 30 snímků za sekundu. Navíc je třeba brát v potaz to, že snímač je velmi citlivý a tak dosahuje výborné kvality i za nízkého osvětlení. Citlivost, barvy a hloubka ostrosti jsou o dost lepší než u kamer za 100 000 Kč a troufám si říct i než u kamer za 200 000 Kč.

Jediný problém vidím v tom, že se projevují takové ty „rolling shutter efekty“ a „jello efekty“ (je to deformování obrazu při rychlých pohybech kamerou a vibracích, pravděpodobně kvůli tomu, že se nezvládá zpracovat všechny body obrazu dostatečně rychle, aby to vypadalo, že se zpracovali najednou). O tomto problému jsem ale jenom něco málo slyšel, takže nevím jak výrazné to je. Tento problém je i u některých kamer, např. i u zmiňované Canon HV30. V praxi jsem s tím ale nikdy problém neměl, protože jsem rychlé pohyby kamerou točit nepotřeboval a kamera mi nikdy nevibrovala tak moc, aby se to projevilo. Opravdu by záleželo, jak je tento efekt u foťáku Canon Mark II výrazný. Pravděpodobně bude výraznější než u kamery Canon HV30.

Dál bych se možná trochu bál stabilizace obrazu. Přece jen to není kamera. UPDATE: Můžete si koupit objektiv se stabilizátorem, který je relativně výkonný, navržený je však pro fotografie a způsob, jakým stabilizuje při natáčení videa mi nepřijde tak dobrý jako u běžných kamer. Na chvíli sice obraz stabilizuje velmi dokonale, když se však rozhýbe za určitou mez, tak obraz rychle poskočí a zase nějakou chvíli stabilně drží. Je to ale pouze můj osobní názor.

Každopádně nějaký ten film se s tímto foťákem už prý natočil. Uvidíme, jestli se časem začnou vyrábět hybridy kamer a foťáků, které budou fotit kvalitní fotografie ve vysokém rozlišení a budou schopny točit dlouhé záběry ve FullHD s dobrou stabilizací, bez „jello“ efektů a hlavně s filmovou hloubkou ostrosti a dobrými barvami i za nízkého osvětlení.

UPDATE (leden 2011): Uplynul už nějaký čas od napsání tohoto článku a tak připisuji nějaké aktualizace. Hybridy kamer a foťáku se zatím (pokud vím) vyrábět nezačaly (pokud tedy nepočítáme RED Epic, který se ještě nezačal prodávat, ale brzy by už měl a odhadovaná cena by mohla být kolem půl milionu korun), s „jello“ efektem to u zrcadlovek moc lepší také není a ani běžné kamery nemají ani větší snímače, ani menší hloubku ostrosti. Jedinou výraznou změnu vidím v tom, že možnost natáčet FullHD video byla přidána i do levnějších zrcadlovek (např. Canon EOS 550D za cca 17 000 Kč bez optiky), které sice nemají full frame snímač, ale pořád je dostatečně velký na to, aby byla malá hloubka ostrosti patrná.

Napsáno: 15. 9. 2009, Poslední aktualizace: 27. 1. 2011, Autor: Radim