Zvuk v amatérském filmu - Zvuková technika

Nepodceňujte zvuk

Spoustu začínajících amatérských filmařů bere zvuk jako podřadnou součást obrazu, který se nahraje přímo na kameru, a který se potom stříhá stejně jako video stopa. Takže kolem něj není skoro žádná práce. Když se ale podíváme, jak to chodí v profesionálních postprodukčních studiích, zjistíme, že zpracování zvuku je věnováno přibližně stejně práce (času) jako zpracování obrazu. Např. mně osobně zabere zpracování zvuku při mé amatérské tvorbě o dost víc času než zpracování obrazu. Myslím že nad tím strávím asi 2x víc času.

Mikrofony zabudované v kameře

Také nahrávání zvuku není jen tak. Pravděpodobně víte, že nahrávat zvuk přímo na mikrofon kamery není nejlepší volba. Je k tomu hned několik důvodů.

Zabudované mikrofony v kameře mohou být nekvalitní. I když to není vždy tak úplně pravda. V amatérské tvorbě se považuje za kvalitní mikrofon takový, s kterým dokážeme zaznamenat řeč tak, aby jí bylo rozumět. A okolní ruchy tak, aby byly poslouchatelné. Ty ruchy, který mají mít nějaký informační význam je třeba zaznamenat tak, aby byl tento význam pochopitelný.

Lepší důvod, proč nenatáčet na mikrofon kamery je ten, že hodně kamer ukládá materiál na MiniDV kazetu. Tato kazeta musí být rozpohybována nějakou mechanikou, která bývá většinou trochu hlučná. Tento hluk sice není moc velký, ale protože bývá zabudovaný mikrofon mechanice relativně blízko, je nakonec slyšet na výsledné nahrávce. Tento problém má hodně kamer. Např. i populární kamera Canon HV20/30/40, která spadá do cenové kategorie okolo 20 - 25 tisíc Kč.

Nejhorší ale u zabudovaných mikrofonu bývá to, že s nimi nemůže manipulovat nezávisle na kameře. Chceme totiž dosáhnout toho, aby byl mikrofon co nejblíž snímanému zdroji zvuku. A dalo by se říct, že tím pádem i co nejdál od zdrojů zvuku, který v nahrávce nechceme. Se zabudovanými mikrofony bývá dost problém natáčet z dálky a s velkým přiblížením zoomu kamery (velká ohnisková vzdálenost), což je vhodné když potřebujeme zmenšit hloubku ostrosti a k dalším věcem (s jinou ohniskovou vzdáleností se mění i perspektiva, což muže sloužit jako určitý výrazový prostředek filmové řeči). Samozřejmě bývá problém i při natáčení celku, kde jsme od zdroje zvuku (herců) také relativně daleko.

Externí mikrofony

Pomalu se dostáváme k externím mikrofonům. Musíme si ale uvědomit, že se pohybujeme v oblasti amatérského filmu. A externí mikrofon někdy není nejlepší volba. Hlavně když nemáme dost peněz. Pokud se rozhodneme natočit nějaký náš pokus na půjčenou kameru té nejnižší cenové kategorie, pak se dá pochopit, že i do zvuku nebudeme investovat mnoho. Za vhodných podmínek lze natočit i na zabudovaný mikrofon relativně kvalitní zvuk (pokud budeme natáčet v tichém prostředí, kamera bude pořád relativně blízko hercům a herci budou zřetelně vyslovovat). Někdy ale chceme a máme možnost investovat víc (nebo si někde půjčit). V tom případě přichází na řadu externí mikrofon.

Mikrofonů existuje několik druhů a ne všechny jsou vhodné k filmování. Hlavně jde o citlivost a směrovou charakteristiku mikrofonu. Nám se bude hlavně jednat o mikrofony, se kterými může snímat z určité vzdálenosti (tzn. že to nebudou zejména takové ty mikrofony do ruky, známé z koncertů a televize). Dále by potom měly mít určitou směrovou charakteristiku (tzn. že zvuk přicházející z určitého směru snímají lépe než z jiného).

Směrová charakteristika

Máme několik základních směrových charakteristik.

Kulová (všesměrová) charakteristika

Jak už název napovídá, tyto mikrofony mají stejnou citlivost ve všech směrech, ze kterých k nim zvuk přichází. Využití u amatérského filmu by snad mohly nalézt jedině tehdy, pokud bychom chtěli sejmout zvuk prostředí (který potom budeme míchat při zpracování zvuku ke zvuku kontaktnímu). Toto ale můžeme udělat dobře např. i s kardioidní charakteristikou. Dále by se mohli hodit v prostředí, kde máme nad okolním zvukem kontrolu. Tyto mikrofony mívají horší citlivost na výškách. Neuplatňuje se však u nich tzv. proximity efekt (více informací dále v textu).

Kardioidní (ledvinová) charakteristika

Tyto mikrofony jsou citlivé hlavně na zvuk přicházející ze předu. Proto jsou vhodné pro natáčení rozhovorů apod. Uplatňuje se u nich proximity efekt.

Super/hyperkardioidní (úzce směrová) charakteristika, mikrofony typu puška/polopuška

Osobně si myslím, že je v tomto označení trochu zmatek. Vesměs se ale jedná o mikrofony kardioidní, které jsou ale více směrové (jsou citlivé hlavně na zvuk přicházející z místa na které se s mikrofonem přesně míří). Kdybych měl označení seřadit od nejméně směrových po nejvíce směrové, tak by to bylo asi takto: kulové, kardioidní, hyperkardioidní, polopuška, puška. Tato směrovost mikrofonů je při natáčení filmu velmi žádoucí. Potřebujeme totiž natočit hlavně rozhovory herců a ne hluk okolo, který se do záznamu může kdykoli přidat v postprodukci. Většinou ale platí, že čím víc je mikrofon směrový, tím hůř zaznamenává hloubky. To ale naštěstí u mluvené řeči většinou nevadí. Rozhodně ale není nejlepší volbou nahrávat na tyto mikrofony např. hudbu (koncert). Dále potom platí, že pokud chceme hodně směrový mikrofon, musíme si i připlatit. Většinou tedy volíme nějaký kompromis.

Osmičková charakteristika

Tu zde uvádím jen pro úplnost. Hodí se spíš ve studiích. Největší citlivost má zepředu a zezadu.

Protivětrná ochrana

Pokud budeme chtít natáčet i někde venku, musíme si uvědomit, že náš mikrofon musí být i trochu odolný. A to hlavně proti větru. Pokud totiž fouká přímo na mikrofon, vznikají nežádoucí hlasité zvuky. Naštěstí existují tzv. protivětrné ochrany (deadcat). Jedná se o speciální chlupatinu, která se na mikrofon nasadí (od toho slovo deadcat - mrtvá kočka). Tato ochrana však musí na mikrofon přesně pasovat. Kdyby byla moc velká, mohla by se na mikrofonu posunovat, což by vyvolávalo nežádoucí hlasité zvuky. Proto je dobré si kupovat mikrofon, ke kterým se tato ochrana vyrábí. Existují i méně účinné a levnější molitanové verze (dobré pro natáčení v místnostech, kdy se může stát, že herec bude mikrofonu tak blízko, že by ho mohlo ovlivňovat foukání vzniklé při mluvení).

Zapojení mikrofonů

Běžně se setkáváme s dvojím druhem zapojení.

Jack

První varianta je levnější a jednodušší. Používá se obyčejný jack konektor 3,5 mm (známe z obyčejných sluchátek). U této varianty běžně nastávají dva problémy.

Většina kamer, které mají jack vstup pro mikrofon, mají tento vstup stereo. Dost často ale budeme točit spíš s mono mikrofony. Pokud bychom připojili mono mikrofon do stereo vstupu nastane problém, kdy se nám zem v kameře propojí s pravým kanálem. Proto je dobré použít vhodnou redukci nebo tomu přizpůsobit prodlužovací kabel (v případě, že si ho budete dělat sami).

Protože se u této varianty většinou používá tzv. nesymetrického zapojení, je přenos signálu z mikrofonu do kamery náchylný na okolní rušení. Proto je třeba používat jedině stíněný prodlužovací kabel, který by neměl být navíc moc dlouhý (z osobní zkušenosti si myslím, že 4 metry jsou OK).

XLR

Druhá, dražší varianta, využívá XLR konektory. Ty většinou používají symetrické zapojení, u kterého jsme na to lépe s vlivem okolního rušení.

Musíme si ale dávat pozor na to, že pokud používáme mikrofon s XLR symetrickým zapojením a kamera (nebo jiné záznamové zařízení) má nesymetrický jack, potřebujeme vhodnou redukci. Symetrické zapojení vyžaduje pro jeden zvukový signál (mono zvuk) 3 vodiče. Označené jsou jako zem, hot a cold. Pokud bychom chtěli mikrofon s takovýmto zapojením připojit ke kameře, která má nesymetrický jack (nebo cokoli jiného nesymetrického), musíme propojit zem a cold.

Máme několik typů mikrofonů. U filmu se pravděpodobně setkáme nejvíce s kapacitními (kondenzátorovými) mikrofony. Tyto mikrofony potřebují vlastní napájení. To je buď řešeno baterií přímo v mikrofonu nebo tzv. fantomovým napájením. Fantomové napájení je do mikrofonu vedeno většinou u varianty s XLR konektory z kamery (nebo jiného záznamového zařízení, které musí být se systémem fantomového napájení kompatibilní). Pokud chceme mikrofon takto napájet, musíme využít symetrického zapojení.

Údržba

Jak už jsem psal výš, většina mikrofonů, se kterými se u filmu setkáme bude kapacitní. Takové mikrofony jsou většinou dost citlivé a náchylné. Hlavně jim vadí vlhkost. Proto je dobré je uchovávat v suchém obalu, nejlépe s prostředky, které vlhkost pohlcují. Natáčení zvuku v dešti není u amatérského filmu moc dobrý nápad.

Tyč

Jak už jsem říkal, není dobré mít mikrofon připevněný ke kameře. Mikrofon by měl být co nejblíž herci (nebo zdroji zvuku), samozřejmě ale tak, aby nebyl vidět. Pozor ale na moc velké přiblížení, kdy může vzniknout zkreslení zvuku (zesílení nízkých frekvencí, tzv. proximity effect). Hodně často se mikrofon připevňuje na tyč. Tyč se dá koupit. Většinou ale pro amatérské účely stojí příliš mnoho (několik tisíc). Lze ale relativně snadno vyrobit (nějaká lehká pevná tyč asi 2 metry dlouhá se dá sehnat docela snadno). Problém ale bývá s připevněním mikrofonu. Často se používá nějaké provizorní řešení pomocí lepící pásky. To je ale celkem pracné na údržbu a také náchylné na uvolnění. Vše, s čím je mikrofon přímo spojen, musí být propojeno pevně. Jakýkoli pohyb (např. kabel se klepne o tyč nebo ruku po tyči trochu posuneme) je v nahrávce hodně slyšet. Proto je třeba jak mikrofon, tak kabel k tyči pevně připojit a tyč držet taky velmi pevně.

Mně osobně se osvědčilo řešení, kdy jsem použil držák na zadní světlo na kolo. Držák je běžně připevněn k tyčce zadního sedátka kola, která má přibližně stejný průměr jako mnou použitá tyč na mikrofon. Část držáku, kam se zasazovalo světlo, byla náhodou jako dělaná na připevnění mikrofonu (viz obrázek).

Držák na mikrofon (upevněný na mikrofonní tyč) vyrobený z držáku na zadní světlo na kolo.

Některé mikrofony a jejich cena

Nějakou dobu jsem se zabýval výběrem svého mikrofonu. Chtěl bych se tu s vámi tedy podělit o informace získané při tomto hledání. Uvedu zde seznam několika mikrofonů, které se běžně používají. Uvedu i orientační cenu (kolik mikrofony stály okolo roku 2010). Chtěl bych se hlavně zaměřit na značky Rode a Sennheiser, mezi kterými jsem hledal ten svůj a které osobně považuji za kvalitní nebo minimálně s dobrým poměrem cena/kvalita.

Rode NTG-1/2/3

Jedná se už o kvalitní směrové mikrofony se symetrickým XLR zapojením s fantomovým napájením. Výrobce u těchto mikrofonů uvádí hyperkardioidní charakteristiku. Cenově se pohybují v případě NTG-1 pod 5000 Kč, NTG-2 nad 5000 Kč a NTG-3 kolem 13000 Kč. Rozdíl mezi NTG-1 a 2 je hlavně v tom, že NTG-2 lze napájet i z baterií.

Rode VideoMic a Rode Stereo VideoMic

Podobně jako u NTG-1/2/3 uvádí výrobce u mikrofonu VideoMic hyperkardioidní charakteristiku. VideoMic (stejně tak i jeho stereo varianta Stereo VideoMic) je ale směrový o něco méně. Podle mě je VideoMic jeden z nejlepších mikrofonů, pokud požadujeme kvalitu za co nejmenší cenu. Stojí okolo 2500 Kč. Zapojení je nesymetrické pomocí 3,5 mm jack konektoru. Přestože není velmi úzce směrový, dají se s ním bez problémů natáčet rozhovory i ve středně hlučném prostředí (pokud ho máme dostatečně blízko k hercům).

Rode Stereo VideoMic má vlastnosti prakticky stejné jako VideoMic, jen má v sobě zabudované v podstatě 2 mikrofony. Mikrofony jsou uloženy velmi blízko sobě, ale každý míří jiným směrem. Tím se dosahuje částečného (ale často dostačujícího) stereo efektu (více v částech o stereu). Cena se pohybuje okolo 4500 Kč.

Osobně tento mikrofon vlastním. Stereo variantu jsem si vybral hlavně z toho důvodu, že nenatáčím jenom film, ale i koncerty, kde se stereo hodí. Koncerty nahrávám samozřejmě na amatérské úrovni. Pro kvalitní snímání zvuku z koncertu je třeba jiné mikrofony, ale i s tímto se dosahuje relativně kvalitního zvuku, viz např. zde. Další výhoda mikrofonu Stereo VideoMic je v tom, že má tlačítko -10 dB, s kterým můžeme natáčet i v hlučném prostředí, jako je koncert. Tlačítkem se sníží citlivost mikrofonu. Tento útlum hlasitosti se musí nastavit už na mikrofonu. Pokud totiž už z mikrofonu přijde tzv. přebuzený zvuk (mimo zvladatelnost mikrofonu), ztlumením intenzity na záznamovém zařízení (např. na kameře) se zvukem už nic neuděláme. Stereo VideoMic se navíc dodává včetně protivětrné ochrany. Na mono verzi se dá dokoupit (kolem 900 Kč). Bohužel jsou oba mikrofony tvarově odlišné, a tak není protivětrná ochrana kompatibilní.

Sennheiser MKE 300/400

Tyto mikrofony by se daly kvalitou zařadit k mikrofonu Rode VideoMic (jsou ale o něco víc směrové). Zapojení je pomocí 3,5 mm jacku. Výrobce uvádí superkardioidní charakteristiku. Cena u MKE 300 je do 5000 Kč, u MKE 400 kolem 5500 Kč.

Sennheiser ME 66/67 + K6/K6P

Mikrofony ME 66 a 67 jsou už velmi kvalitní. Je zde ale jedna komplikace. Samostatně totiž nefungují. Musí se k nim dokoupit napájecí modul K6 nebo K6P. Rozdíl mezi ME 66 a 67 je hlavně ve směrovosti. ME 66 je (relativně) hodně směrový, ME 67 ještě víc. Výrobce uvádí pojmy jako polopuška a puška. Rozhodně je směrovost větší než u MKE 300 a 400. Cena u ME 66 se pohybuje kolem 5700 Kč a u ME 67 kolem 7700 Kč. Napájecí moduly pracují v symetrickém zapojení. Mikrofonům mohou dodávat fantomové napájení. K6 umožňuje, na rozdíl od K6P, i napájení z baterií. K6P stojí kolem 5300 Kč, K6 kolem 6800 Kč. Celkem nás tedy jeden mikrofon s napájecím modulem přijde na 11 až 15 tisíc Kč. Tyto mikrofony by se daly srovnat s Rode NTG-3.

Sennheiser ME 62/64/65

Pro úplnost ještě něco k mikrofonům ME 62, 64 a 65. Všechny jsou určeny pro napájecí modul K6 nebo K6P. Mají většinou kulovou nebo kardioidní charakteristiku. Určeny jsou pro mluvené slovo, zpěv, reportáže ap. Cena je kolem 5000 Kč.

Záznamová zařízení

Zvuk který mikrofonem snímáme taky musíme někam zaznamenat. Často se mikrofon zapojuje přímo do kamery. Pokud do ní mikrofon připojíme, vyřadí se z činnosti mikrofon zabudovaný v kameře a na pásku nebo jiné médium se zvuk z mikrofonu ukládá synchronně s obrazem. Ještě lepší řešení je nějaké přenosné záznamové zařízení typu diktafon. Díky tomu nebude mikrofonista závislý na kameramanovi. Nebudou muset vést kabely z mikrofonu do kamery a potom zpět z kamery do sluchátek mikrofonisty.

Jako příklad přenosných záznamových zařízení uvádím Zoom H4n (okolo 8000 Kč, fantomové napájení, jack, XLR), Edirol R-09HR (okolo 8000 Kč, jack) a M-Audio MicroTrack II (okolo 5500 Kč, fantomové napájení, jack).

Článek pokračuje částí Natáčení.

Napsáno: 27. 2. 2010, Autor: Radim