Zvuk v amatérském filmu - Natáčení (pokračování)

Natáčení dialogů

Jak ale vůbec postupovat při natáčení zvuku ve filmu? Hlavně dialogů? Osobně bych viděl dvě možnosti (natáčení celé scény najednou, střídání postav). Každá má své problémy. V amatérském filmu je pravděpodobně používanější ta druhá.

Natáčení celé scény najednou

Jde o to, že máme rozhovor dvou a víc lidí. Na scéně potřebujeme dva a více kameramanů a tedy i kamer (tuto možnost jsem nikdy nezkoušel; mám jen jednu kameru). Kamery musí být samozřejmě rozmístěny tak, aby si nepřekáželi a jedna nebyla vidět v záběru druhé. Co se zvuku týče, tak máme 2 možnosti. Točit to na jeden mikrofon, pokud jsou herci dost blízko sebe, a mikrofon podle situace rychle a potichu posunovat od jednoho ke druhému nebo otáčet. Druhou možností je použít víc mikrofonů. Zde hrozí problém hřebenového filtru.

Hřebenový filtr

Co je hřebenový filtr? Nevím jestli se mi to podaří vysvětlit správně a přesně, ale zjednodušeně asi takto. Máme dvě hodně podobné zvukové stopy. Každá je točená jiným mikrofonem, který byl v jiném místě. Tyto dva zvuky budeme chtít smíchat. Vzpomeňme si, co se stane, když smícháme stereo vzniklé otočením fáze. Zvuk se odečte a výsledek je nula. Podobný problém můžeme mít i při míchání hodně podobného zvuku. Ne že by se úplně odečetl, ale může dojít k (někdy velmi výraznému) frekvenčnímu zkreslení. To platí nejen když točíme 2 mikrofony, ale i když se snažíme vytvořit stereo pomocí zpoždění jednoho kanálu. Na stereo reprodukci to může znít dobře. Vždy je třeba ale výsledek smíchat do mona a pustit si to. Pokud zaznamenáme frekvenční zkreslení (změnu barvy zvuku), je třeba stereo opravit. V případě tvorby sterea pomocí zpoždění musíme upravit o něco málo čas zpoždění. Pro každý zvuk se hodí něco jiného.

Při natáčení s použitím dvou mikrofonů a dvou záznamových zařízení může vzniknout také problém se synchronizací zvuku, čímž mohou vznikat různé ozvěny. Proto, pokud budete točit na víc mikrofonů, při míchání vše nespojujte dohromady, ale použijte v jeden okamžik zvuk buď z jednoho mikrofonu nebo z druhého.

Střídání postav

Nemusíme ale vždy točit celou scénu najednou. Někdy to ani není možné. Hlavně když máme k dispozici jenom jednu kameru. Můžeme použít metodu střídání postav. Nejdřív kamerou i mikrofonem točíme jednu postavu. Na scéně jsou obě a obě hrají co mají, ale hlavní soustředění je pouze na jednu z nich (proto se často toleruje, když ta druhá postava něco splete). Potom musí oba zahrát to stejné co možná nejpřesněji. Ale kamera a mikrofon se soustředí na druhou postavu. Při stříhání zvuku může nastat problém. Vzpomeňme si, když jsem vysvětloval způsob zpracování zvuku z mikrofonu, který není až tam moc směrový. V takovém mikrofonu je dobře slyšet i hluk okolního prostředí. A teď si představte, že v době, kdy jsme točili jednoho herce byl hluk prostředí trochu jiný než když jsme točili druhého (jednou foukal vítr, podruhé ne; jednou projíždělo auto, podruhé ne; jednou letělo letadlo, podruhé taky letělo letadlo, jenomže jak se letadlo postupně posunuje, tak se mění i frekvence zvuku jeho motorů). Když potom chceme tyto zvuky střídat nastává problém. Zvuky samozřejmě částečně prolínáme (jinak by byl znát střih i mezi dvěma zvuky s hodně podobným hlukem prostředí). Ale pokud je hluk prostředí rozdílný, je přechod při prolnutí poznat. Mluví postava A, je slyšet hluk X. Mluví postava B, je slyšet hluk Y. Mluví zase postava A a jako náhodou se hluk změní zase na charakter X. Atd. Je to velmi nápadné. Jediné řešení tohoto problému je vybrat si dobré prostředí a vše kontrolovat nebo točit celou scénu najednou s použitím více kamer. Hlavně je to problematické v souvislosti se zmíněnými letadly. Hlavně v létě za jasného počasí jsou slyšet a člověk si to normálně ani neuvědomí. Nejhorší je, že právě léto a pěkné počasí je ideální pro natáčení amatérského filmu.

Klapka, pomocný zvuk

Klapka slouží k synchronizaci zvuku a obrazu. Zároveň slouží k udělání pořádku v záběrech. Pokud natáčíme zvuk a obraz zvlášť, musíme je nějakým způsobem synchronizovat. Na začátku každého záběru musí být klapka na kameře vidět. A to hlavně místo, které vytvoří zvuk klapnutí. Dále je třeba vidět označení scény, záběru atp. Co se zvuku týče, tak samozřejmě musí být slyšet klapnutí. Je třeba aby bylo intenzivní (a trvalo krátkou dobu, pokud se nejedná přímo o klapnutí, ale využíváme jiný zvuk). Dále by měla klapka (jakožto osoba) říct označení, které je na klapce napsané. Podle označení lez před střihem dát k sobě video a audio soubory. Zvukové soubory se vizuálně zobrazí ve střihovém programu (jejich křivka) a místo klapnutí lze jednoduše najít. To se potom spojí s videem, kde se najde přesně moment, kdy se dřeva klapky dotknou. Existují i digitální klapky, které umožňují práci automatizovat.

V případě amatérského filmu však nastává jeden celkem velký problém. Je třeba další člověk, co to bude dělat. Mně osobně se osvědčila následující metoda.

  1. Režisér ohlásí, že se bude točit.
  2. Kameraman si nastaví kameru a mikrofonista mikrofon a záznamové zařízení. Kameraman zapne nahrávání a řekne že kamera jede.
  3. Mikrofonista vidí na svém záznamovém zařízení číslo souboru, který se bude příště nahrávat (tak to funguje alespoň u zařízení Edirol R-09HR, ale počítám, že podobně je to i u jiných).
  4. Mikrofonista zapne nahrávání a zvedne mikrofon do polohy, ve které bude nahrávat.
  5. Potom mikrofonista řekne číslo. V ten moment všichni na place vědí, že mají být potichu. Herci si v duchu napočítají do 5 a začnou hrát.

Celé to funguje, protože se zároveň nahrává i tzv. pomocný zvuk. Jedná se o zvuk nahraný na vestavěný mikrofon v kameře. Tento zvuk je synchronní s obrazem, ale nemá dostatečnou kvalitu. Každopádně je na něm slyšet číslo, které řekl mikrofonista. To stejné číslo je slyšet i v asynchronním zvuku. Minimálně podle tohoto čísla lze pak zvuky (a tedy i obraz) synchronizovat. Většinou to ale bývá tak, že oba zvuky mají velmi podobnou charakteristiku křivky. Proto lze hned na první pohled určit, na které místo patří a synchronizace probíhá velmi rychle. Co se čísel týče, tak soubory zvuku jsou očíslovány správně hned záznamovým zařízením. Musí se však projít všechny video soubory a patřičně je přejmenovat. Někdy se samozřejmě stane, že se natočí video soubor, který k sobě nemá zvukový soubor nebo naopak. Proto je třeba projít opravdu všechny video soubory.

Možná se ještě ptáte, proč herci museli počítat do 5. Jde o to, aby bylo na začátku i na konci každého zvukového záběru ticho. Nebo spíš filmové ticho (šum, hluk prostředí), které lze prolnou s jiným navazujícím zvukovým souborem. To je velmi důležité hlavně v prostředích, kde se často mění okolní zvuk. Vezměme si např. situaci, kdy máme jeden záběr, kde je zvuk pozadí relativně tichý. V tomto záběru mluví herec. Jakmile domluví, hned následuje záběr (točený zvlášť) ve kterém náhodou projíždí auto. Pokud bychom neměli v druhém záběru dostatečnou dobu ticha před mluvením, pak by se zvukový soubor těžko napojoval. Jednu chvíli by tam nebylo nic a najednou střih; a slyšíme projíždějící auto. Takto můžeme navazující zvuk dostatečně prolnout s předcházejícím a tak vznikne iluze toho, že auto přijíždí už v době prvního záběru.

Co se ale aut týče, tak mám zkušenost spíš s tím, že pokud nějaké projíždí a je moc slyšet, pak je lepší raději netočit vůbec a počkat než přejede. Ne proto, že by nebylo hercům v hluku projíždějícího auta rozumět (i když to taky), ale hlavně pro to, že rozhovor často natáčím způsobem „nejdřív celou scénu z pohledu na jednu osobu, potom celou scénu na druhou osobu“. Při kombinování záběru z jedné osoby na druhou a zpět a pořád dokola by jednou auto jelo a podruhé nejelo a pak zase jelo atd. A prolnutí v tomto případě udělat nelze. Jedině, že by herci hráli tím stylem, že by jeden řekl svoje, potom 5 sec pauza, potom by druhý řekl svoje, pak 5 sec pauza, potom zase první atd. Což by teoreticky šlo, ale v praxi člověk nikdy neví.

Každopádně pokud budete čekat než auta odjedou, pak se může stát, že scénu, kterou plánujete na hodinu natáčení nakonec točíte celé odpoledne. Z toho může vzniknout dvouminutová scéna, kde se střídají záběry za poledního slunce (kvalitní záběry, dobré herecké výkony; neboli všichni mají ještě dobrou náladu) spolu se záběry za pozdně odpoledního slunce (se špatnými výkony, špatnou kamerou, chybami atd.; všichni mají už špatnou náladu).

Článek pokračuje částí Postsynchronní natáčení.

Napsáno: 27. 2. 2010, Autor: Radim